Zvěstování panny marie – Lukáš 1:26-38

V šestém měsíci anděl Gabriel byl poslán od Boha do města Galilejského zvané Nazaret, panna zasnoubená muži, jehož jméno bylo jozef, z domu Davidova. Panna se jmenovala Marie. A přišel k ní a řekl: „zdravím, milovaný jeden! Pán je s vámi.“Ale byla jeho slovy hodně zmatená a přemýšlela, jaký druh pozdravu by to mohl být. Řekl jí anděl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A teď, počneš ve svém lůně a porodíš syna, a budeš mu říkat Ježíš. Bude veliký a bude nazýván synem nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn svého předka Davida. Bude kralovat nad domem Jákobovým na věky, a jeho království nebude konec.“Řekla Marie andělovi:“ jak to může být, když jsem panna?“Anděl jí řekl:“ Duch Svatý přijde na vás a moc Nejvyššího vás zastíní; proto dítě, které se má narodit, bude svaté; bude nazýván synem Božím. A nyní, váš příbuzný Elizabeth v jejím stáří také počala syna; a to je šestý měsíc pro ni, který byl řekl, aby byl neplodný. Pro nic nebude nemožné s Bohem.“I řekla Marie:“ tady jsem já, služebník Hospodinův; budiž se mnou podlé slova tvého.“Pak anděl odešel od ní.

Mary

i když Nazaretský byl mimo vyšlapané cesty a dost ospalý místo, Mary zkušenosti sahaly daleko za hranice malé vesnice. Tam je shon o ní jít ‚ve spěchu‘ navštívit její bratranec Elizabeth v horské zemi Juda. Cestovala do Betléma na sčítání lidu a poté do Egypta. Každý rok šli Joseph a Marie do Jeruzaléma. Šla do Kafarnaum s Ježíšem a jeho učedníky (Jn.2: 12) a byl zpět v Jeruzalémě pro osudné dny vášně (Jn .19:25-27). Naposledy o ní slyšíme v Novém zákoně, je v horní místnosti s apoštoly, některými dalšími ženami a Ježíšovými bratry spojenými v modlitbě (skutky 1 .14)
Marie měla schopnost podniknout rychlé a rozhodné kroky. Šla „spěšně“ navštívit Elizabeth. Do jisté míry se připojila ke svému synovi v jeho službě. Jde se skupinou do Kafarnaum a Jeruzaléma.Lukášovo evangelium zaznamenává promyšlené, reflexní aspekt Marie. Při dvou příležitostech popisuje, jak se nad celou věcí zamyslela, když šla o svůj život (Lk .2:19, 51). Magnificat vypráví o svém radikálním smyslu pro spravedlnost a její schopnosti vyjádřit trendovou společenskou kritiku (Lk .1:46-55).
není těžké si ji představit oblečenou v Tunice z nebarvené vlny. Ruce a prsty zdrsněné z let práce na polích. Celá vesnice by pomáhala v době výsadby, pletí, sběru, sběru. Její tvář by byla spálená hnědá, lemované a opotřebované sluncem a tvrdou prací.
Její tvář se odráží mnoho emocí: napětí se strachem na letu do Egypta, v klidu, v klidu, v teple v lásce, kříži s úzkostí, když našli dítě v Jeruzalémě, oči světlé jako tlačítko, ostražitý, inteligentní, blikající s humorem nebo rozhořčení.