vysoké Školy mají plně přijata na tomto odůvodnění — do té míry, že dnes, oni jsou zřídka zmínil problematiku nerovnosti, nebo i různorodé vedení, možná proto, že jsou obavy o získání žalován. Ale to odůvodnění vede k tomu, co říkám ve své knize „rozmanitost smlouvat,“ v tom, že mnoho bílých studentů vidět účelem afirmativní akce, jak k jejich prospěchu, a to prostřednictvím různorodé vzdělávací prostředí. Toto zdůvodnění, který ignoroval spravedlnost, vede k neočekávaným, znepokojující očekávání ze strany bílých studentů.

Co afirmativní akce má provést, pokud jde o rozmanitost na univerzitách:

William Bowen a Derek Bok je klasická kniha, Tvar Řeky systematicky zaměřuje na dopady afirmativní akce zkoumáním desetiletí data ze skupiny selektivních vysokých škol. Zjistili, že černé studenti, kteří pravděpodobně těžily z pozitivní diskriminace — protože jejich úspěch údajů je nižší než průměrný student na jejich vysoké školy — lépe v dlouhodobém horizontu, než jejich vrstevníci, kteří šli do nižší status univerzity a pravděpodobně ne těžit z pozitivní diskriminace. Ti, kteří těží, mají větší pravděpodobnost, že vystudují vysokou školu a získají odborné tituly, a mají vyšší příjmy.

Afirmativní akce tedy působí jako motor sociální mobility pro své přímé příjemce. To zase vede k rozmanitějšímu vedení, které ve Spojených státech neustále roste.

ale co ostatní studenti-bílí a ti z vyššího ekonomického prostředí? Desetiletí výzkumu v oblasti vysokoškolského vzdělávání ukazují, že z toho mají prospěch i spolužáci přímých příjemců. Tito studenti mají více pozitivní rasové postoje k rasové menšiny, vykazují větší kognitivní schopnosti, dokonce se zdá, aby se více občansky, když opustí školu.

žádná z těchto změn by se neuskutečnila bez Afirmativní akce. Státy, které zakázaly afirmativní akci, nám to mohou ukázat. V kalifornii, například, zakázal afirmativní akce v pozdní 1990, a na University of California, Berkeley, procento černých studentů klesla z 6% v roce 1980 na pouze 3 procenta v roce 2017.