Historie a vývoj Schengenské Dohody

Na 14. června 1985, Spolková Republika Německo, Francie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko podepsaly Schengenskou Dohodu o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. Dohoda je pojmenována po malém městě v Lucembursku na hranici s Francií a Německem, kde byla podepsána.

dne 19. června 1990 byla podepsána Úmluva k provedení Schengenské dohody. Jeho klíčové body se týkají opatření, jejichž cílem je vytvořit po zrušení společných hraničních kontrol společný prostor bezpečnosti a práva. Konkrétně se zabývá

• harmonizace předpisů týkajících se vstupu a krátkodobého pobytu v Schengenském prostoru non-občané EU (jednotná Schengenská víza),
• azylu (určení, ve kterém členském státě žádost o azyl může být podána),
• opatření pro boj proti přeshraniční drog-související trestné činnosti,
• policejní spolupráce, a
• spolupráce mezi státy Schengenu o soudní záležitosti.

Úmluva k provedení Schengenské dohody vstoupila v platnost dne 1. září 1993. Jeho ustanovení by nemělo trvat praktický účinek, nicméně, až do nezbytné technické a právní předpoklady, jako jsou data bankami a příslušnými orgány pro ochranu údajů byly na místě. Úmluva tak nabyla praktického účinku dne 26. března 1995.

Se vstupem v platnost dne 1. Května 1999 Schengenského Protokolu k Amsterdamské Smlouvě ze dne 2. října 1997, Schengenské spolupráci – zpočátku pouze na základě mezinárodní dohody – byla začleněna do práva EU.

Evropské společenství tak převzalo odpovědnost za velké části schengenského acquis (Schengenská dohoda a související soubor předpisů) a jeho další rozvoj.

pro členské státy EU existují značné výhody v příslušnosti k schengenskému prostoru. Pro občany EU znamená zrušení kontrol na vnitřních hranicích schengenského prostoru nejen větší svobodu pohybu, ale také větší bezpečnost. Pro kompenzaci absence kontrol v Schengenském prostoru vnitřních hranic, lepší a efektivnější kontroly na vnějších hranicích byly zavedeny, stejně jako další opatření, jako jsou mobilní pohraniční oblasti hlídky a lepší policejní sítí. Němečtí státní příslušníci jsou však stále zapotřebí mít platný cestovní pas nebo rovnocenný doklad, jako je (prozatímní) občanský PRŮKAZ, nebo cestovní doklad použít místo cestovního pasu, s nimi při vstupu nebo opuštění Německa. Pokud tak neučiníte, může to mít za následek pokutu až 5000 eur.

od roku 1985 vstoupilo do schengenského prostoru několik dalších států:

Itálie podepsala Dohodu 27. listopadu 1990, Španělsko a Portugalsko, obě podepsány dne 25. června 1991, Řecko, podepsané dne 6. listopadu 1992, Rakousko 28. dubna 1995 a Dánsko, Finsko a Švédsko, spolu s non-členské státy EU, Island a Norsko, všechny podepsaly Schengenskou Dohodu dne 19. prosince 1996. Švýcarsko, které rovněž není členským státem EU, podepsalo dohodu v roce 2004. Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko přistoupily k Schengenu dne 21.prosince 2007. Nejnovějším členem schengenského prostoru je Lichtenštejnsko (země mimo EU), které se připojilo v roce 2011.

Některé členské státy EU – Bulharsko, Kypr, Rumunsko a Chorvatsko – ještě nejsou plnoprávnými členy Schengenského prostoru, kontroly na hranicích jsou stále prováděny mezi těmito zeměmi a Schengenského prostoru (viz níže postavení s ohledem na Spojené Království a Irsko).

• vízové předpisy

klíčové body schengenského acquis

1. občané schengenských zemí (viz níže) mohou překročit vnitřní hranice schengenského prostoru bez kontroly totožnosti. Jednotlivé státy však mohou stále provádět kontroly na vnitřních hranic po omezenou dobu, pokud to vyžadují důvody veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti. Všem občanům schengenských zemí se doporučuje nosit platný cestovní pas nebo občanský průkaz, protože kontroly na hranicích jsou stále možné. Požadavek, že němečtí státní příslušníci, mít u sebe platný cestovní pas nebo rovnocenný doklad (např. PRŮKAZ totožnosti) při vstupu nebo opuštění německého území se použije i nadále, bez ohledu na Dohody.
2. Osoby, kterým byla udělena krátkodobá víza s žádné územní omezení (kategorie „C“ visa) země Schengenu mohou po dobu platnosti víza, pobyt a volně cestovat na území jakékoliv jiné země Schengenského prostoru. Držitelé těchto víz mohou rovněž překročit vnitřní hranice schengenského prostoru, aniž by podstoupili kontrolu totožnosti. Cestující v letecké dopravě s tranzitními vízy (vízum kategorie „a“) mají nárok pouze na vstup do mezinárodního tranzitního prostoru na letištích, nikoli však do samotného schengenského prostoru.
3. státní příslušníci třetích zemí s vnitrostátním povolením k pobytu vydaným Schengenskou zemí mohou po dobu své platnosti cestovat až 90 dní za 180denní období do kterékoli jiné schengenské země. To platí také pro držitele národního víza (vízum kategorie „D“) vydané Schengenskou zemí.
4. harmonizovaná vízová politika schengenských zemí (společný seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci vyžadují nebo nevyžadují víza).
5. kontroly na vnějších hranicích podle společné schengenské normy.
6. Přístup všechny Schengenské země do Schengenského Informačního Systému (SIS), který poskytuje údaje o osobách a věcech v rámci Schengenského prostoru, zejména v souvislosti s dotazy policií a justičními orgány.
7. úzká policejní a soudní spolupráce.
8. společné úsilí v boji proti trestné činnosti související s drogami.
9. Pravidla určení pravomoci pro řízení o azylu, nyní nahrazeno Nařízením Rady (ES) Č. 343/2003 ze dne 18. února 2003 (tzv. Nařízení Dublin II).

zemí Schengenského prostoru

níže je uveden seznam zemí, které plně uplatňovat Schengenské acquis (tzv. plně prováděcí zemí), spolu s detaily o tom, kdy hraniční kontroly byly nebo mají být zrušena:

Overview

Po úplné zrušení kontrol na vnitřních hranicích každý, kdo drží jednotného Schengenského víza může vstoupit kterýkoli jiný plně prováděcí zemi po dobu až 90 dní v šestiměsíčním období po dobu trvání víza platnost.

Švýcarsko

V červnu 2005 schválili Švýcaři dohodu s Evropskou unií a Evropským společenstvím o přidružení jejich země k schengenskému acquis. Švýcarsko tak uplatňuje ustanovení Schengenské dohody od 12. prosince 2008. Kontroly na letištích byly zrušeny dne 29. Března 2009.

Dánsko, Irsko a Spojené Království

Zvláštní opatření pro členské státy EU Dánsko, Irsko a Spojené Království.

Zatímco Dánsko plně provádí Schengenské acquis, to udělal rezervaci na podepsání Schengenské Dohody, pokud jde o provádění a uplatňování rozhodnutí přijatých v rámci Dohody. V jednotlivých případech rozhodne, zda se bude podílet na dalším rozvoji acquis podle mezinárodního práva a zda začlení právo Společenství vypracované bez jeho účasti do svého vnitrostátního práva. Dánsko je však povinno provést některá opatření týkající se společné vízové politiky.

Zatímco Irsko a Spojené Království nejsou smluvními stranami Schengenské Dohody, mohou, se souhlasem Rady EU, Schengenské acquis v celku nebo v části, a podílet se na jeho dalším rozvoji. Nevydávají schengenská víza a uplatňují Schengenskou dohodu pouze částečně. Rada EU schválila žádost obou zemí podílet se na posílené spolupráce mezi policejními a soudními orgány v trestněprávních věcech, boje proti trestné činnosti související s drogami a Schengenského Informačního Systému (SIS). Ani jedna země však kontroly na hranicích nezrušila.

Island a Norsko

i když ani Island ani Norsko nejsou členskými státy EU, oba státy plně uplatňovat Schengenské acquis, a to na základě Asociační Dohody jsou uzavřeny s EU dne 18. Května 1999.

oba patří (společně s Dánskem, Finskem a Švédskem) do severské pasové unie, která zrušila kontroly společných hranic svých členů. Dne 1. prosince 2000 Rada EU rozhodla, že schengenské acquis vstoupí v platnost ve všech pěti zemích severské pasové Unie. Od té doby Island a Norsko plně implementují země. Nařízení týkající se Schengenského informačního systému SIS jsou v platnosti od 1. ledna 2000.

Vztahy mezi Islandem a Norskem na straně jedné a Irskem a Spojeným Královstvím na straně druhé s ohledem na ty části Schengenského acquis, které se vztahují na Islandu a v Norsku se řídí dohoda schválena Radou EU dne 28. června 1999.

v praxi se nečlenové EU Island a Norsko účastní práce související se Schengenem prostřednictvím smíšených výborů, které se scházejí souběžně s pracovními skupinami Rady EU. Jejich setkání se účastní zástupci vlád členských států EU, Komise a vlád třetích zemí. Island a Norsko se tak účastní diskusí o dalším rozvoji schengenského acquis, nikoli však hlasování v této souvislosti.

Andorra a San Marino

Zatímco Andorra nemá vlastně podepsala Úmluvu k Provedení Schengenské Dohody, to má žádné kontroly na svých hranicích se sousedními zeměmi, Španělskem a Francií. San Marino také nepodepsalo Úmluvu k provedení Schengenské dohody, ale nemá žádné kontroly na hranicích se svým jediným sousedem, Itálií.

Bulharsko, Rumunsko, Kypr a Chorvatsko

i když jsou členské státy EU, Bulharsko a Rumunsko (přistoupení dne 1. ledna 2007), Kypr (přistoupení dne 1. Května 2004) a Chorvatskem (přistoupení dne 1. července 2013) provádět Schengenské acquis pouze částečně, a v důsledku toho nevydávají Schengenská víza.

před úplným provedením schengenského acquis je třeba ještě splnit určité požadavky. Mezi ně patří zavedení Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) a úspěšné uzavření hodnocení určujících, že požadavky na úplné provedení byly skutečně splněny. Teprve po dokončení těchto kroků může být přijato politické rozhodnutí o úplném provedení dohody a zrušení hraničních kontrol.

Vybrané právní předpisy týkající se Schengenské Dohody (výňatky)

1. Dohody ze dne 14. června 1985 mezi Vládami Států Hospodářské Unie Beneluxu, Spolkové Republiky Německo a francouzské Republiky o Postupném Odstraňování Kontrol na Společných Hranicích: Společné Ministerské Gazette 1986, str. 79 ff.
2. Úmluva ze dne 19. června 1990 k Provedení Schengenské Dohody ze dne 14. června 1985 mezi Vládami Států Hospodářské Unie Beneluxu, Spolkové Republiky Německo a francouzské Republiky o Postupném Odstraňování Kontrol na Společných Hranicích (Úmluva o Provedení Schengenské Dohody): Spolková sbírka Zákonů II 1993, str. 1013 a násl.
3. Zákon ze dne 15. července 1993 o Schengenské Dohodě ze dne 19. června 1990 o Postupném Odstraňování Kontrol na Společných Hranicích: Spolková sbírka Zákonů II 1993, str. 1010 ff.
4. Oznámení ze dne 20. dubna 1994 o Vstupu v Platnost Úmluvy ze dne 14. června 1985 Provedení Schengenské Dohody ze dne 14. června 1985 mezi Vládami Států Hospodářské Unie Beneluxu, Spolkové Republiky Německo a francouzské Republiky o Postupném Odstraňování Kontrol na Společných Hranicích (Úmluva o Provedení Schengenské Dohody): Spolková sbírka Zákonů II z roku 1994, str. 631 a násl.
5. Amsterodamská smlouva ze dne 2. října 1997: Federal Law Gazette II 1998, s. 386.
6. Schengenský hraniční kodex (nařízení (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006), s účinností od 13.října 2006.

Druhá Generace Schengenského Informačního Systému II (SIS II)

SIS II je informační systém, který umožňuje činných v trestním řízení a správních orgánů Schengenských států k výměně informací a tedy i vykonávat určité činnosti. Omezený přístup do systému mají také agentury Europol a Eurojust.

schengenské státy v současné době shromažďují informace ze dvou hlavních oblastí SIS II:

• Upozornění na státních příslušníků třetích zemí za účelem odepření vstupu nebo pobytu v Schengenském prostoru na základě Nařízení (ES) Č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006;
• Upozornění na pohřešované osoby a na osoby nebo předměty související s trestnými činy pro účely policejní a soudní spolupráce na základě Rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007.

Pokud se vaše osobní údaje jsou uloženy v Schengenském Informačním Systému druhé generace (SIS II), máte právo požádat o přístup k těmto údajům a ujistěte se, že je přesné a legálně vstoupil, nebo, pokud ne, požádat o opravu nebo výmaz. Toto právo můžete uplatnit ve všech státech, ve kterých je SIS II používán, bez ohledu na to, který členský stát pořídil záznam.

příslušné orgány musí reagovat na žádosti o informace co nejdříve a nejdéle 60 dnů po datu podání žádosti. Musí reagovat na žádosti o opravu nebo výmaz co nejdříve a nejdéle tři měsíce po datu podání žádosti a informovat osobu, jaké kroky podnikly. Pokud vnitrostátní předpisy stanoví kratší doby odezvy, platí tyto kratší doby. Německo nemá kratší dobu odezvy.

právo požadovat informace
postup pro vyžádání informací je založen na vnitrostátních předpisech.

V Německu je Rozdělení ZV 34 Spolkový Kriminální Úřad (BKA), který poskytuje informace o tom, zda data je ve skutečnosti uloženy v SIS II, a který orgán je zodpovědný za opravu nebo vymazání těchto údajů.

Kontakt:

Spolkový Kriminální Úřad – Bundeskriminalamt
ZV34 – Petenten
65173 Wiesbaden
Německo
E-mail: [email protected]

Pokud se žádost o informace týká upozornění, že vstoupil do německého úřadu BKA nejprve musí žádost předá členský stát, který vložil záznam do SIS II. Pouze jednou tento stát má možnost vyjádřit se na zveřejnění údajů žadateli je BKA oprávněn poskytovat informace týkající se údajů, nebo odmítnout poskytnutí takové informace.

Informace musí být poskytnuty, pokud:

• udržet v tajnosti, je nepostradatelný pro příslušný orgán plnit své úkoly v souvislosti se záznamem, (např. policejní vyšetřování)
• udržet v tajnosti, je to nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, nebo
• údaje nebo skutečnost, že je uložen, musí být považovány za důvěrné na zákonných důvodů nebo na ochranu přepsání práv a svobod třetích stran.

Pokud informace nejsou zveřejněny nebo pokud žadatel pochybuje o správnosti poskytnutých informací, může se obrátit na federální úřad pro dohled nad ochranou údajů. Tento orgán případ podrobně přezkoumá a informuje žadatele, zda byla dodržena jejich práva.

Kontakt:

Federální Komisař pro Ochranu Údajů a Svobodu Informací – Die Bundesbeauftragte für den Datenschutz und die Informationsfreiheit
Husarenstr. 30
53117 Bonn
Německo
E-mail: [email protected]
Tel..: 0049 (0)228 99 7799 0

Právo na opravu a výmaz údajů
Pokud osobních údajů v SIS II, je nesprávné nebo neúplné, dotyčná osoba má právo na to, aby to opravil. Pokud jsou osobní údaje uchovávány protiprávně v SIS II, má dotyčná osoba právo na jejich výmaz. Pokud byl příslušný záznam vytvořen orgánem z jiného státu, může údaje opravit nebo smazat pouze tento stát. Příslušné orgány v Německu pomáhají zpracovat žádost výměnou informací a provedením nezbytných kontrol.

žádost by měla být podána přímo agentuře, která záznam vytvořila. SIRENE Germany (se sídlem v BKA ve Wiesbadenu) vám řekne, co to je. Žádost musí být odůvodněna a musí být přiloženy všechny příslušné informace.

právní úprava
právní úprava je poskytována v souladu s vnitrostátním právem. V Německu musí žadatelé nejprve podat stížnost u orgánu, na který se obrátili ohledně údajů. Tento orgán poté přezkoumá své původní rozhodnutí, aby určil, zda by mělo být změněno, a tím sám poskytne úlevu. Pokud to řídí své původní rozhodnutí a i nadále odmítá poskytovat informace nebo opravit nebo vymazat údaje, žadatel může podat žalobu u příslušného správního soudu donutit úřad k žádosti vyhovět.
žadatelé v Německu mohou v jakékoli fázi také podat své stížnosti příslušnému orgánu dozoru nad ochranou údajů. Tento orgán případ podrobně přezkoumá a informuje žadatele, zda byla dodržena jejich práva. Pokud se jedná o záznam vydaný federální agenturou, žadatelé by se měli obrátit na Federálního komisaře pro ochranu údajů a svobodu informací (kontaktní údaje výše). Pokud byl záznam vytvořen pozemkovým (federálním státním) úřadem, měli byste se obrátit na úřad pro ochranu údajů této země.

Pokud stížnost vyvolá problémy týkající se dvou nebo více zemí, příslušné vnitrostátní orgány pro ochranu údajů budou spolupracovat, aby zaručily práva dotčené osoby.