rané moderní anglické překlady Bible jsou mezi asi 1500 a 1800, období rané moderní angličtiny. Toto, první hlavní období překladu Bible do anglického jazyka, začalo zavedením Bible Tyndale. První úplné vydání jeho Nového zákona bylo v roce 1526. William Tyndale používal řecké a hebrejské texty Nového zákona (NT) a Starého zákona (OT) kromě Jeromeho latinského překladu. On byl první překladatel používat knihtisk – to umožnilo distribuci několik tisíc kopií jeho novozákonní překlad celé Anglii. Tyndale nedokončil svůj starozákonní překlad.
první tištěný anglický překlad celé Bible byl produkován Miles Coverdale v roce 1535, pomocí Tyndale práce spolu s jeho vlastní překlady z latiny Vulgate nebo německý text. Po hodně vědecké debatě se dospělo k závěru, že to bylo vytištěno v Antverpách a colophon udává datum jako 4 Říjen 1535. Toto první vydání bylo upraveno Coverdale pro jeho první „autorizovanou verzi“, známou jako Velká Bible, z roku 1539. Další rané tištěné verze byly Ženevské Bible (1560), pozoruhodný pro bytí první Bible dělí na verše a který negoval Božské Právo Králů; Biskup Bible (1568), což byl pokus o Elizabeth jsem vytvořit nové schválené znění; a Autorizovaný King James Verze 1611.
první kompletní římskokatolickou Biblí v angličtině byla Bible Douay–Rheims, z níž byla novozákonní část vydána v Rheims v roce 1582 a Starý zákon o něco později v Douay v galských Flandrech. Starý Zákon byl dokončen v době, kdy Nový Zákon byl zveřejněn, ale vzhledem k polehčující okolnosti a finanční otázky vyšel až téměř tři desetiletí později, ve dvou vydáních, poprvé vydána v roce 1609, a zbytek OT v roce 1610. V této verzi, sedm deuterokanonických knih se mísí s ostatními knihami, spíše než oddělené v příloze.
Zatímco early English Bible byly obvykle založeny na malém počtu řeckých textů, nebo o latinské překlady, moderní anglické překlady Bible jsou založeny na širší škálu rukopisy v původních jazycích (řečtina a hebrejština). Překladatelé vynaložili mnoho vědeckého úsilí na křížovou kontrolu různých zdrojů, jako je Septuaginta, Textus Receptus, a Masoretický Text. Relativně nedávné objevy, jako jsou svitky od Mrtvého moře, poskytují další referenční informace. Tam je nějaká diskuse nad texty, které by měly být použity jako základ pro překlad, jako některé z alternativních zdrojů, neobsahují fráze (nebo někdy i celé verše), které se nacházejí pouze v Textus Receptus.
Někteří říkají, že alternativní zdroje byly špatně zástupce textech používaných ve své době, zatímco jiní tvrdí, Textus Receptus obsahuje pasáže, které byly přidány alternativní texty nesprávně. Tyto kontroverzní pasáže nejsou základem pro sporné otázky doktríny, ale mají tendenci být dalšími příběhy nebo úryvky frází. Mnoho moderních anglických překladů, jako je nová mezinárodní verze, obsahují omezené textové poznámky označující, kde se vyskytují rozdíly v původních zdrojích.
poněkud větší číslo z textové rozdíly jsou zaznamenány v New King James Bible, což znamená stovky Nových Zákoně rozdíly mezi Nestle-Aland, Textus Receptus, a Hodges vydání Většiny Textu. Rozdíly ve Starém Zákoně jsou méně dobře zdokumentovány, ale obsahují některé odkazy na rozdíly mezi consonantal výklady v Masoretic Text, Svitky od Mrtvého Moře, a Septuaginty. I s těmito stovkami rozdílů je však úplnější seznam nad rámec většiny Biblí s jedním svazkem (viz kritické překlady níže).
moderní překlady mají různé přístupy k Vykreslování původních jazyků přístupů. Přístupy lze obvykle považovat za někde na stupnici mezi těmito dvěma extrémy:
- Formální ekvivalence (někdy se nazývá doslovný překlad), v nichž největší úsilí na zachování významu jednotlivých slov a frází v původní, s relativně méně ohledem na jeho srozumitelnost moderní čtenáře. Příklady zahrnují anglickou standardní verzi, doslovnou standardní verzi a novou americkou standardní Bibli.
- dynamická ekvivalence (nebo funkční ekvivalence, někdy parafrastický překlad), ve které se překladatel pokouší vykreslit smysl a záměr originálu. Příklady zahrnují živou Bibli a poselství.
Některé překlady byly motivovány silnou teologické výrazný, jako jsou přesvědčení, že Boží jméno je zachována v Semitské podoby, viděl v Posvátném Jménu Bible. Vyčištěný překlad Bible podporuje myšlenku, že Ježíš a první křesťané nepili víno, ale hroznovou šťávu. Nový svět svědků Jehovových překlad Písma svatého činí tetragrammaton jako Jehova v celém Starém zákoně; používá také formu Jehova v Novém zákoně, mimo jiné včetně pasáží citujících Starý zákon, i když se v řeckém textu neobjevuje.
Individuální translationsEdit
Zatímco většina překladů jsou výbory z učenců, aby se zabránilo zkreslení nebo výstřednost, překlady jsou někdy vyrobeny jednotlivci. Následující, vybrané překlady jsou z velké části dílem jednotlivých překladatelů: překlad Bible Noaha Webstera (1833), doslovný překlad Roberta Younga (1862), důrazný Diaglott Benjamina Wilsona (1864), J. N. Darby je Darby Bible (1890), Moderní Čtenář Bible (1914) Richard Moulton, Pět Pauline Epištoly, Nový Překlad (1900) William Gunion Rutherford, Joseph Bryant Rotherham je Zdůrazněno Bible (1902), Profesor S. H. Hooke Bible v Základní angličtině (1949), R. a. Knoxe (1950), J. B. Phillips (1958), Gerrit Verkuyl je Berkeley Verze (1959), Svaté Jméno Bible obsahující Svaté Jméno Verzi Starého a Nového Zákona (1963) Angelo Traina, Living Bible (1971) od Kennetha N. Taylora, Bible v Living English (1972) Stephen T. Byington, Jay P.Green ‚ s Literal Translation (1985), Heinz Cassirer je překlad (1989), Kompletní Židovská Bible (1998) Dr. David H. Stern, Americký King James Version (1999) Michael Engelbrite, Eugene H. Peterson je Zpráva (2002), Původní Aramejská Bible v angličtině (2010) David Bauscher, a Otec Nicholas Král je překlad řeckého Bible do angličtiny.
jiní, jako Robert Alter, N. T. Wright a Dele Ikeorha přeložili části Bible.
Alternativní approachesEdit
Většina překlady překladatelů nejlepší pokus v jednom vykreslování původní, se spoléhat na poznámky pod čarou, kde může být alternativní překlady nebo textové varianty. Alternativou je Zesílená Bible. V případech, kdy slovo nebo fráze připouští více než jeden význam, Amplified Bible představuje všechny možné interpretace, umožňující čtenáři vybrat si jeden. Například, první dva verše z Bible číst:
na počátku Bůh (Elohim) stvořil nebesa a zemi. Země byla beztvará a prázdnota nebo plýtvání a prázdnota, a temnota byla na tváři hlubin . Duch Boží se pohyboval (vznášející se, napjatý) po tváři vod.
Jeden zdroj translationsEdit
Zatímco většina překladů pokus syntetizovat různé texty v původních jazycích, některé překlady také přeložit jeden konkrétní textový zdroj, obecně pro vědecké důvody. Jediným svazkovým příkladem Starého zákona je Bible svitků od Mrtvého moře (ISBN 0-06-060064-0) od Martina Abegga, Petera Flinta a Eugena Ulricha.
Komplexní Nový Zákon (ISBN 978-0-9778737-1-5) T. E. Clontz a J. Clontz představuje odborný pohled na novozákonní text podle Nestle-Aland 27. vydání a značně anotace překladu plně vysvětlit různé textové zdroje a možné alternativní překlady.
Srovnávací Žaltář (ISBN 0-19-529760-1), editoval Jan Kohlenberger představuje srovnávací diglot překlad Žalmů Masoretic Textu a Septuaginty, pomocí Revidované Standardní Verze a Nový anglický Překlad Septuaginty.
r. a. Knoxův překlad Vulgate do angličtiny je dalším příkladem překladu jednoho zdroje.
Židovské translationsEdit
Židovské anglické překlady Bible jsou moderní anglické překlady Bible, které patří knih hebrejské Bible (Tanachu) podle masoretic text, a podle tradičního dělení a pořadí z Tóra, Nevi ‚ im, Ketuvim.
židovské překlady často také odrážejí tradiční židovské interpretace Bible, na rozdíl od křesťanského chápání, které se často odráží v nežidovských překladech. Například židovské překlady překládají מלאה ‚ almâh v Izaiáši 7: 14 jako mladá žena, zatímco mnoho křesťanských překladů činí slovo jako panna.
zatímco moderní biblické stipendium je podobné jak pro křesťany, tak pro Židy, existují charakteristické rysy židovských překladů, dokonce i těch, které vytvořili akademičtí učenci. Mezi ně patří vyhýbání Christologické interpretace, dodržování Masoretic Textu (alespoň v hlavní části textu, stejně jako v new Jewish Publication Society (JPS), překlad) a větší využití klasické Židovské exegeze. Některé překlady raději jména přepsal z hebrejštiny, i když většina Židovských překlady používají Anglicized forem biblických jmen.
první anglický Židovský překlad Bible do angličtiny byl Isaac Leeser v 19. století.
JPS produkoval dva z nejpopulárnějších židovských překladů, a to JPS Svaté Písmo z roku 1917 a NJPS Tanakh (první tištěný v jediném svazku v roce 1985, druhé vydání v roce 1999).
Od roku 1980 tam byly více úsilí mezi Ortodoxní vydavatelům vyrábět překlady, které jsou nejen Židovské, ale také dodržovat Ortodoxní normy. Mezi ně patří živá Tóra a Nach Aryeh Kaplan a další, Tóra a další části v probíhajícím projektu Everetta Foxe, a ArtScroll Tanakh.