Bismarck a vzestup Pruska

Smlouvy V Praze dospěl k závěru Sedmi Týdnů‘ Války s Rakouskem a ostatními německými státy na 23. srpna 1866, a vyčistil cestu pro vypořádání v Prusku a v širším věcí Německa. Šlesvicko-Holštýnská otázka, která více než deset let ohrožovala rovnováhu moci v severní Evropě, získala nový rozměr postoupením Šlesvicka a Holštýnska Prusku. Pruský parlament byl rozpuštěn na začátku války, a nové volby se konaly na den Bitvy u hradce králové (3. července 1866). Liberálové v parlamentu měli sníženou většinu a nyní byli rozděleni ve svém postoji k premiérovi Otto von Bismarckovi; jeho úspěch otřásl jejich liberálními principy. Umírnění se odtrhly od Progresivní (Deutsche Fortschrittspartei) tvoří Národní Liberální Strany, strany, v níž liberalismus byl podřízen nacionalismu. Bismarck, na jeho straně, udělal smířlivé gesto tím, že žádá za jednání o odškodnění za protiústavní výběru daní od počátku volebního boje s Pruský Král Vilém I. v roce 1862. Tento zákon byl přijat 3. Září 1866 hlasováním 230 až 75.

byl to rozhodující krok v německých dějinách. Pruští liberálové, dosud skutečné odpůrci Bismarck, klesl jejich naléhání na parlamentní suverenity výměnou za vyhlídky německé jednoty a pro ujištění, že sjednocené Německo by být podáván v „liberálním“ duchu. Místo boje o moc existoval od nynějška kompromis. Kapitalistické střední třídy přestala vyžadovat kontrolu státu, a korunu a Junker vládnoucí třídy provádí státu způsobem, který se hodí střední třída potřebuje a outlook. Vzhledem k tomu, že střední třídy přestaly být liberály, pruští Junkers se stali “ Němci.“Ani jedna strana nedodržela plně svůj obchod a po celé období říše se obnovovaly poplachy ústavního boje. Rozhodnutí ze dne 3. Září 1866 však nebylo zrušeno a Německo se nestalo konstituční monarchií.